MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


středa 9. listopadu 2005

Veselá příhoda o lécích v psychiatrické léčebně


V psychiatrické léčebně se na léky počítá s padesátikorunou na pacienta a den. Léčení na různých odděleních je různě nákladné podle struktury nemocných. Proto má léčebna vnitřní normu pro každé oddělení jinou. Limit ovšem nestačí na léčení, které by nebralo v úvahu ekonomická omezení. Protože je psychiatrie v ČR dlouhodobě podfinancována, nemůže si dovolit plýtvat jako některé jiné obory a léčebny přijaly přísné vnitřní normy.

Farmaceutické firmy musí uspokojovat své akcionáře. Je proto přirozené, že hledají cesty k maximální spotřebě svých produktů. Dobré je například úplné uvolnění přístupu k lékům pro lékaře nespecialisty. Mohou tedy například nasadit antidepresivum každému, kdo se neusmívá. Pak už těžko někdo najde odhodlání antidepresivum po letech vysadit. Pokud se pacient neusmívá, je třeba pokračovat, pokud se usmívá, je třeba pokračovat, protože se antidepresivum osvědčilo.

„Jsem se svou lékařkou zcela spokojená“, svěřila se mi jedna novinářka.
„Předepíšeme mi všechno, o co si řeknu.“ Jestliže si pacient lék oblíbí, bude žádat, aby mu ho předepsal jeho hodný pan doktor. Úplně stačí, pokud se pacient bojí zůstat bez léku na který věří a který mu odborník ordinoval. Aby lékaři nezaostávali ve farmakoterapii, pořádají firmy školení, na nichž se lékaři cítí dobře. Dozvědí se, že optimální volbou je nový lék, který má (má mít) lepší a spolehlivější žádoucí účinky a minimální účinky nežádoucí. Někdy se nový lék opravdu ujme, protože je opravdu dobrý a používá se tak dlouho, až už přestane být patentově chráněný a tak ho vyrobí i generické firmy pod jiným názvem a s 60% cenou. To už je ale tzv. originální firmou propagován nový lék. Vývoj léku je obrovsky nákladný a ne vždy vede k cíli. Také reklama a nábor odběratelů jsou nákladné. A požadavky akcionářů jsou neskromné, proto musí být cena vysoká… Samozřejmě nikoli vždy úměrně přínosu nového originálního preparátu. Ale zpět do léčebny.

Je mi dávno známo, že se farmaceutické firmy snaží prosadit léky do nemocnic i za velmi zvýhodněné ceny, protože v nemocnici nasazený lék má šanci na dlouhodobé předpisování v ambulantní praxi. To, co mě ovšem jako nového ředitele psychiatrické léčebny překvapilo je fakt, že na 23 mil. Kč za celý rok utracených v PL Bohnice za léky připadá za 7 mil. Kč léků, které firmy věnují léčebně zdarma.

V nemocnicích je zcela běžné, že o nákupu léků a zdravotnických prostředků rozhodují primáři a přednostové a ředitel si netroufne do toho mluvit, aby nebyl smeten. Plat toho, kdo rozhoduje o dodávkách, nemusí být příliš důležitou částí celkového příjmu. Ředitelé situací nebývají nadšeni (nejsou-li zapojeni), neboť náklady na léky a zdravotnické prostředky rychle rostou, aniž by se významně promítly do kvality poskytované péče.

V Psychiatrické léčebně Bohnice je to trochu jinak. Všechny darované léky musejí projít ústavní lékárnou. Dodávky jsou rozpočítány pro jednotlivá oddělení. Pokládá se za neetické (vůči kolegům v ambulancích) propouštět pacienty s drahými léky, které hrozí přesáhnout limit pojišťovny stanovený pro ambulantního specialistu a vystavit ho citelným sankcím. Pokládá se za kolegiální se nejprve ambulantního kolegy zeptat, jestli s nasazením drahého léku, který léčebna dostala zdarma, souhlasí. Vysoké doplatky, které zaplatí pacient, se už za takový problém nepokládají, dostává přece nepochybnou kvalitu.

Z roku na rok se situace stává kritičtější, neboť firmy ruší výrobu levných léků, jimiž by snižovaly zisky z nových léků, které chtějí zavádět, aby vyšší zisky uspokojily akcionáře, kteří pak budou ochotni ponechat šéfy v jejich postavení nebo je povýšit.

Psychiatrická léčebna Bohnice tedy musí přijímat drahé léky, které dostává zdarma od svých dodavatelů, protože nemá dost peněz na levnější léky, které by si mohla koupit. Vede to k růstu výdajů v ambulancích. Samozřejmě vím jak to řešit, ale nikdo se mně na to přirozeně neptá, ostatně to skoro všem zúčastněným nějak tak více méně vyhovuje. A ti, kteří by možná mohli něco řešit, a také by věděli jak na to, si zase nechtějí dělat nepřátele.

No není to povedená taškařice?
Publikováno na www.blisty.cz.