MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


čtvrtek 3. dubna 2008

Vládě se nelíbí svěrací kazajky

S výše uvedeným geniálním titulkem přišly Lidové noviny a dodaly v perexu: „Rozrušeným či agresivním svítá na lepší časy. Kazajka nebo popruhy budou až poslední možnost.“ Zákon prý má být zpracován podle tezí „vládního výboru pro lidská práva a biomedicinu“. Sdělil to prý člen tohoto výboru právník David Zahumenský. Je rovněž členem výboru „Ligy lidských práv“. Když jsem v BL poukázal na miliónové příjmy a prakticky nulovou práci tohoto „výboru“ odkazem na vlastní internetové stránky této organizace, staly se pro čtenáře nedostupnými. [pozn. red.: nejspíše pouze server přeorganizoval svou strukturu. Články pana Zahumenského najdete na serveru na jiném místě.]
Je samozřejmé, že člověk, který se živí „lidskými právy“ musí stále poukazovat na jejich údajné porušování. Obecně se od kontrolních či rozhodovacích orgánů žádá aby byly nepodjaté. V případě „lidských práv“ je podjatost zaručena. Mgr. Zahumenský nedávno přisvědčoval reportérům z BBC, že postranice postýlek těžce mentálně retardovaných pacientů v ústavech sociální péče jsou „klece“. Tajemnice rady vlády pro lidská práva Mgr. Rybová (dříve Ripová a nyní pod jiným jménem na mateřské dovolené) má také svoje občanské sdružení také dotované z grantů. Vystupuje střídavě jako soukromá osoba, jako členka občanského sdružení a jako státní úřednice.

Lidové noviny uvádějí, že Vládní výbor zároveň navrhl, jak by měla vypadat správná praxe. Zřejmě nevadí, že „správnou praxi“ stanovují ti, kteří praxi nemají, jak je zřejmé z návrhu samého: „První pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů mají být nekontaktní.“ Rada zřejmě znamená, že člověk, který není přístupný racionální argumentaci ani chlácholení s ohledem na duševní poruchu (například eretická idiotie) má být slovně uklidňován (nebo snad hypnotizován?). „Pokud slova nepomohou, může nastat fyzické zklidnění- ale jen pomocí rukou.“ Prastará zásada praví, že přesila musí být taková, aby nenastal zápas, s pacientem nebo obyvatelem sociálního ústavu se nelze prát. Jednoho zuřícího člověka by pak mělo dlouhodobě držet několik profesionálů. Profesionálům nelze neplatit a ústavy v současné době nemohou najímat další pracovníky. Vzniká tak pro profesionální ochránce lidských práv ideální situace. Vyžadovaná praxe je nejen nesmyslná, ale i nemožná, takže je trvale možné kritizovat její porušování a tím si zajistit kritiku tohoto porušování a peníze na další vegetování občanských sdružení zkoumajících „dodržování“.

„Popruhy nebo kazajka by se měly používat velice zřídka a vždy z nařízení nebo se souhlasem lékaře.“, radí Lidové noviny. „Popruhy“ znám, používají se na stěhování nábytku, v ošetřovatelské praxi takový pojem neexistuje. „Kazajku“ patrně se tím rozumí „svěrací kazajku“ jsem za 30 let své praxe nikdy neviděl, pouze v muzeu. Z toho je dobře patrna kvalifikovanost rad. Rádci se asi domnívají, že „popruhy a kazajka“ jsou léčebné prostředky a proto je mají ordinovat lékaři. Není mi známo v rámci kterého oboru se na lékařských fakultách přednáší o „popruzích a kazajkách“. Všechny omezovací prostředky jsou prostředky ošetřovatelské péče (!), nikoli lékařské péče. V ČR kdosi prosadil název „terapeutická izolace“ pro v západní Evropě často používanou „izolační místnost“ (která mi z omezovacích prostředků vadí nejvíce). Terapie je léčení. Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by byl léčen či dokonce vyléčen „terapeutickou“ izolací. Ve Velké Británii, jejíž kvalitu psychiatrické péče vystihuje popis otce schizofrenika, odkud nám radí paní Rowlingová a její emisar Dr. Pfeifer a moralizuje BBC rozhodují o použití omezovacích prostředků nikoli lékaři, ale ošetřovatelé s daleko slabší kvalifikací než ti čeští. V ČR přibývá ošetřovatelského personálu s vysokoškolským vzděláním, ale stále se žádá, aby o užití ošetřovatelských prostředků rozhodovali lékaři. Proč? Protože nemohou být všude a proto je požadavek těžko splnitelný? Aby měli všichni profesionální ale nekvalifikovaní kritici příležitost ke stížnostem?

Článek v Lidových novinách poučuje, že použití omezovacích prostředků by mělo trvat co nejkratší dobu. Co nejkratší vzhledem k čemu? Ony se co nejkratší dobu v praxi skutečně používají- tedy nikoli déle než je nutné. Jenže v jedné medializované kauze krasoduchové zdůrazňovali, že omezovací prostředek se používal déle než bylo nutné, aniž by toto tvrzení mohli o něco opřít. Prostě „déle“!! Pan Zahumenský je citován: „Nikdy by neměly být používány, nebo jejich použití prodlužováno jako trest.“ To je opravdu nechutný výrok. Ani v jednom případě nebylo doloženo, že by používání omezovacích prostředků bylo použito jako trest. Tím, že pan Zahumenský tvrdí, že by se to dít nemělo se snaží podkládat čtenářům, že je to běžná praxe. „Každý případ by měl být zaznamenán ve zvláštní knize se jménem lékaře, který opatření nařídil.“, uvádí podle Lidových novin „vládní výbor“. V době sofistikovaných klinických informačních systémů se navrhuje vést „zvláštní knihy“ jako před sto lety. V jaké době vlastně žijí autoři takových nápadů?

„Zásada nejméně restriktivního přístupu nebyla zdůrazňována“, citují LN Zahumenského. Zdůrazňována být nikdy nemusela, protože je to naprostá samozřejmost, která je v každé učebnici ošetřovatelství a bez výhrad se uplatňuje v praxi a nikdo neprokázal, že by to tak nebylo. „Zdravotníci nebyli vedeni k tomu, aby vynaložili dostatečné úsilí a bez nejdůraznějších způsobů omezení se obešli. Zákonná úprava povede k tomu, že se budou používat méně.“, řekl prý Zahumenský. To je nesmysl, protože omezovací prostředky jsou používány jen tam, kde je to nutné. Nanejvýš mohou být jedny nahrazeny jinými, například vyššími dávkami tlumivých léků. Duševní poruchy od těžkých mentálních retardací až po duševní choroby a poruchy osobnosti se neobejdou bez stavů v nichž tito lidé ohrožují sebe nebo okolí. Čím naléhavější je toto nebezpečí, tím důrazněji je nutno mu čelit. Nebudou se používat méně, protože zdravotníci nedovolí, aby pacient bil hlavou o ústřední topení nebo škrtil jiného pacienta nebo jejich kolegu a nikdy nebudou dlouze přemlouvat útočníka aby toho nechal.

Je opravdu naprosto nekorektní používat slova „dostatečně“, když to bude opět pan Zahumenský, kdo bude znovu a znovu tvrdit, že to „dostatečné“ nebylo, a bude to tvrdit stále, dokud z toho bude živ.

Myslím, že vládě by se nemělo líbit, že lidé, kteří mají dohlížet na dodržování lidských práv jsou současně existenčně závislí na prokazování jejich nedodržování a tedy zaručeně podjatí. Kontrolu nemohou provádět podnikatelé ve stejném oboru a fanatici.
Publikováno na www.blisty.cz.