MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


čtvrtek 15. ledna 2009

Potlesk pro křupany

Reakce na články Andrewa Stroehleina "Ať žije David Černý!" a Jana Čulíka "Něco se konečně povedlo"
Nemusíme každému připisovat úžasné vlastnosti a některými lze i opovrhovat, a přesto velí prostá lidská slušnost neponižovat ostatní kolem sebe. Součástí socializace člověka je cesta k dosažení schopnosti nevěnovat nepřiměřenou pozornost vadám a spíše ostatní posuzovat podle toho, jak jednají, jak se chovají , ne podle toho, jak nám zrovna připadají. To by bylo vnímáno jako důsledek defektní výchovy nebo poruchy osobnosti. Maminka umravní tříletí dítě, které hlasitě komentuje pána, který „strašně tlustej“ a paní, která „smrdí“.

Není to přijetí pokrytectví, ale slouží to k hladké koexistenci, hledání spolupráce a vyhýbání se konfliktům. Jde o každodenní soukromou diplomacii, jejíž absence je projevem primitivismu. Hlavním příkazem je bezpodmínečný respekt k ostatním. Nemusíme s nimi souhlasit, můžeme mít opačné názory a konfliktní zájmy, ale nesmíme je urážet. Můžeme je zdvořile a věcně kritizovat, nikdy ponižovat. Oni si totiž nemohou dovolit snahu o ponížení unést. V tom je nutně základ konfliktu, který může být i latentní.

Chceme-li dosáhnout klidného soužití, musíme respektovat každého kromě těch, kteří nerespektují ostatní, nejenom nás samotné.

Nemohu přijmout kladné hodnocení instalace Davida Černého „Entropa“, tak jak ho prezentovali Andrew Stroehlein (Ať žije David Černý!, BL 14. 1. 2009,) a Jan Čulík (Něco se konečně povedlo, BL 14. 1. 2009). Černý ve skutečnosti stereotypy nebourá, ale podporuje. Entropii zvyšuje, nikoli naopak.

To co platí o slušném a rozumném chování mezi lidmi platí mnohonásobně ve vztazích mezi národy a státy. Ti, kteří je reprezentují , jsou povinni se chovat s respektem a to proto, aby nepoškodili zájmy občanů států, které reprezentují. Jestliže to nedokážou, pak podle nepsaných, ale fungujících pravidel sami nezaslouží respekt a poškozují zájmy, které mají zastupovat. Za křupany nebudou jen reprezentanti naší země, ale nevinně její obyvatelé. A nejen to. Je-li pro naší „stranickou a státní delegaci“ Bulharsko krytem na žumpu, těžko můžeme od Bulharska očekávat vstřícnost. Japonský politik musel odstoupit, když veřejně prohlásil, že „američtí dělníci jsou neschopní a líní…“. Vůbec nezáleží na tom, zda, či do jaké míry, to je pravda. Naši představitelé stále častěji volí silná slova a značně nevyvážené formulace, které nepomohou nic vyjednat, ale právě naopak.

Jan Čulík „kvituje s uznáním“, že se „tím česká republika dostala do titulních zpráv“. „Otevřená mysl Evropy“ to zcela jistě neocení. Navíc se někým obdivovaný pan Černý ukázal jako podvodník, když tvrdil, že na projektu pracoval s umělci dalších zemí. Muselo to prasknout,a ale jemu to nevadí, je sice hochštapler, ale dostal se do titulních zpráv, upozornil na sebe, dostane zakázky a s nimi prachy. Opravdu výborný reprezentant České republiky. Zůstaneme v povědomí Evropy jako národ darebáků.

Pokusy o urážky a ponižování vnímáme jako ubohé pokusy o překonání pocitů méněcennosti těch, kteří jich používají. Lidé velkého formátu se k nim nikdy neuchylují. Ve vztazích mezi národy nejde o osobní exhibici byť rádoby intelektuální. Bulharsko se nezesměšnilo. V osobě politika povolávajícího českého velvyslance nejedná „Bulharsko“, ale politik, který s největší pravděpodobností není uražen, byť by to byl předstíral. Má totiž velké sebevědomí a to nikoli z titulu své funkce, ale jako osobnost, která osvědčila svojí zralost a mohla funkce dosáhnout. Nepovolává velvyslance kvůli sobě, ale proto, že to od něho „Bulharsko“ právem očekává.

Nezesměšnilo se Bulharsko, ale čeští křupani, kteří se chovají nikoli jako důstojní zástupci země, ale jako vítězové v knoflíkové válce ve Zlámené Lhotě. Jejich formát osobnosti jim umožnil přijít s heslem „Evropě to osladíme!“. Je to stejně inteligentní a citlivé jako heslo: „Po levém háku přijde pravý hák!“ Jejich formát osobnosti jim neumožňuje sebereflexi , a proto nová hloupost se ztotožněním Bulharska s „tureckým“ záchodem nebude poslední. Na české předsednictví se nezapomene. Jestli to má být cíl, tak to se opravdu „konečně povede“.
Publikováno na www.blisty.cz.