MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


čtvrtek 29. ledna 2009

Přímou volbou ke zvolení dalšího pravicového prezidenta

Nechápu, proč levicové strany usilují o přímou volbu prezidenta republiky. Jediným smyslem může být demonstrace snahy dát jednotlivým občanům příležitost k rozhodování, protože občané rádi rozhodují, a to i přesto, že ani nevědí, že nevědí o čem. Přímá volba do Parlamentu je pro levici relativně výhodná, pokud jde o poměrný systém. Při většinovém systému jen tehdy, pokud se objeví velké téma a podaří se zmobilizovat voliče. V parlamentních volbách jde o volbu strany s jejími trvalejšími prioritami, s nimiž se volič může identifikovat.

Volič většinou zná jen málo představitelů strany, kteří, pokud nebyli před krátkou dobou skandalizováni, nebývají překážkou pro rozhodnutí, i když vůdce preferované strany není imponující osobností nebo aspoň sympaťák. I při většinových volbách do Senátu se volí najednou v 27 obvodech a účinně manipulovat veřejným míněním proti významnému počtu kandidátů jedné strany není úplně jednoduché.

Při nepřímé volbě prezidenta volí politika politici, kteří kandidáty dosti důkladně a často i osobně znají a mohou posoudit jejich přednosti a důsledky zvolení jednoho či druhého. Nerozhodnutých bývá málo. Při těsném rozdílu počtu volitelů preferujících jednoho či druhého kandidáta přichází v úvahu „ovlivnění“, jak velmi přesně vystihl neobratný ovlivňovač poslanec Morava. Může jít o ovlivnění „negativní“, tedy vydírání nebo „pozitivní“, tedy „podplácení“ (ne nutně penězi), nebo o kombinaci obojího (dokonce u jednoho zákonodárce). Protože strany nemají tajné služby, může se stát, že mezi zákonodárce pronikne někdo vydíratelný nebo uplatitelný (takový, který může přijetím úplatku více získat než ztratit). Při volbě voliteli je však mediální manipulace téměř bez šance.

Naproti tomu při přímé volbě hlavy státu je jisté, že informace o kandidátech k voličům proniknou. Takové informace nutně budou ve vysoké míře zkreslené ve prospěch jednoho a neprospěch druhého kandidáta. Na to, aby byly informace objektivní, jde o příliš mnoho. Volič není schopen nic nezávisle ověřovat, a proto zkreslení informací nerozpozná. Při minulé prezidentské volbě sice k příliš velké manipulaci nedocházelo, ale šlo o nepřímou volbu a oba kandidáti byli navrženi pravicovou koaliční stranou (výběr mezi protievropským a proamerickým kandidátem). Levicová opozice (i kdyby se na kandidátovi shodla) neměla šanci s vlastním návrhem uspět. Pokusy o mediální manipulaci voliteli- profesionálními politiky by byly zcela marné. V současné době můžeme jasně pozorovat, jak média v ČR v naprosté většině nekriticky chválí vládní činitele (nebo bagatelizují jejich chybná rozhodnutí), zatímco levicové opozici dávají minimální prostor a zkreslují její vyjádření tak, aby vyzněla jako špatná, nekompetentní, neodpovědná, povrchní… Pokud lze výrok představitele levice překroutit pro využití ke skandalizaci, s jistotou tak některá média učiní. Takové jednání lze při kampani před prezidentskou přímou volbou očekávat s naprostou jistotou. Kandidát levice může uspět jedině za předpokladu, že pravice nenajde alespoň trochu vhodného kandidáta.

Vysoce pravděpodobný neúspěch kandidáta levice (i při úspěchu ve volbách do Parlamentu), by měl nutně další důsledky. Vznikl by velmi silný tlak na posílení prezidentských pravomocí, tedy přinejmenším účinnější brzdu levicových iniciativ. I při soupeření kandidátů, které lze očekávat- tedy kandidátů politickou orientací minimálně vzdálených – v nevyhnutelné snaze o získání středového voliče, by se tak nutně stalo, že se prezident bude chovat velmi nezávisle na politické straně, která ho navrhla, a to nikoli v upřímné snaze konat dobro navzdory „partajním zájmům“, ale prostě proto, že se stane třetí politickou stranou, která nemusí potřebovat podporu (hlavně v druhém volebním období), ale disponuje vlivem, který může do značné míry eliminovat snahu strany, která ho nominovala, podporovat její volební program. Bude tedy z ústavy „neodpovědný“ jako dosud, ale z pravomocemi jako nikdy od roku 1918.
Publikováno na www.blisty.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat