MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


pátek 4. září 2009

Císař pán je třikrát denně u prsu


Výše uvedeným výrokem charakterizují štamgasti v Haškově světoznámém románu duševní úroveň mocnáře. To byla hospoda za c.k. totality. Daleko horší je, když se pod podobné žvásty někdo hrdě podepíše dnes, tak jako to udělal pan Větvička ve svém článku „Stát jako pytel šrotu“. Připouštím, že na takovou úroveň není dobré sestupovat a podobné úvahy vůbec komentovat.

Podobných je plno pod každým příspěvkem k blogu o „politice“. Kde jaký anonym se snaží přetrumfnout jiného „vtipem“, ve skutečnosti primitivismem a vulgárností.
Poslanci jsou velmi různí. Mohu to říci, protože na rozdíl od pana Větvičky jich znám mnoho. Někteří jsou hloupí, někteří velmi chytří, někteří vzdělaní, jiní nevzdělaní, někteří líní, jiní pracovití, někteří jsou darebáci, někteří jsou velmi charakterní. Snad až příliš často jsou průměrnější, než by měli být. Stejně je to s politiky obecně. Je to divné řemeslo. Zvýhodňuje lidi jednající na hranici možného a to obvykle na té straně hranice, která jim přináší větší užitek. Kdyby se tak nechovali, nebyli by tam. V závodě Formule 1 se také s pravidly silničního provozu mnoho nepořídí.
Panu Větvičkovi nedochází, že ústava nespadla z nebe, ale přijali jí poslanci autorem charakterizovaní jako „prasata“…
Největší darebáci se obvykle chovají kultivovaně a sympaticky, najdeme je na špici veřejné obliby. Sňatkový podvodník by se také neuplatnil, kdyby se choval jako hulvát. Takového darebáka hlupák těžko srovná s prasetem u koryta. Poslanci nepokládají tuto zemi za pytel šrotu. Dívají se na ní různě. Mnozí jako na příležitost k „privatizaci“, někteří ji chtějí pomoci, někteří chtějí pomoci hlavně sobě…
Je možné, že podobné články panu Větvičkovi berou v Lidových novinách, jak se chlubí, seriózní médium by je ale mělo odmítat. Nejde o odvážnou polemiku, ale o blogový „diskusní příspěvek“, pod který se někdo podepsal vlastním jménem.
Publikováno na www.blisty.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat