MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


středa 3. února 2010

Paranoidní čtení Stanislava Křečka

Stanislav Křeček nabídl velmi jemnou kritiku propagandy strany „Věci veřejné“, (John na Hrad- a jsme v ráji! BL 2.2.2010) jejíž populismus ční velmi vysoko nad standardem kterékoli parlamentní strany. Taková předvolební strategie vychází z předpokladu extrémní naivity voličů na jedné straně, a ze zkušeností Radka Johna, že tvrdit lze cokoli, dokazovat není třeba.
Jako ukázku lze užít billboardovou nabídku této strany voličům, že svým hlasem budou moci přímo rozhodnout důležité otázky. Prostě kliknou tlačítkem myší svého osobního počítače. „Rozhodne“ každý, ať už zvolí jakoukoli odpověď. Rozhodne „přímo“, ovšem až na prostřednictví strany „Věci veřejné“, které před tím musí kliknout volební lístek do urny- (za nevysloveného předpokladu, že se stejně bude chovat alespoň tři milióny voličů). Některé průzkumy naznačují, že voliči jsou blbí hodně, například průzkum veřejného mínění před deseti lety odhalil (záměrně volím vzdálenější příklad), že „nejužitečnějším“ politikem ČR je právě zvolený senátor Václav Fischer. Těžko předpokládat, že byl obecně pokládán za nejužitečnějšího právě proto, že mu nelze připisovat vůbec žádný politický úkon.
Křeček označuje Johna za „bývalého publicistu, obklopeného houfem blondýnek a brunetek, vydávajících se za seriozní politickou stranu“. O tři odstavce dál popisuje „televizní vystoupení půvabné brunetky k témuž tématu, která všechny záměry své strany uvedla rozkošným slůvkem „ňák““.
Podle Jana Potměšila „Neetické výpady v článku Stanislava Křečka" (BL 2.2.2010) se Křeček „dopustil výpadu na blondýnky a brunetky“. Potměšil v tom vidí „shazování protivníka upozorňováním na zastoupení „méněcenného pohlaví“….. naznačováním, že „čím jsou půvabnější, o to jsou nejspíš hloupější“. Problém je v tom, že Křeček nic takového nenaznačuje, to jen Potměšil to tak interpretuje. Jak Stanislava Křečka asi 16 let znám, odhaluje pouze Johnův pro bystřejšího diváka prostý marketingový trik, že totiž fyzická přitažlivost zakryje pitomost sdělení (v reklamě lze pozorovat několikrát za den). Totiž, kdyby stejné nesmysly povídal stařec odpudivého zevnějšku, byla by jejich hloupost mnohem zřejmější. Je všeobecně známo, a nemůže to nevědět starý matador z komerční televize, že lidé se dívají a slyší, ale neposlouchají- a když tak nanejvýš příjemnost hlasu. Použití „blondýnek a brunetek“ má dále ukazovat, že předseda podporuje „mladé lidi“ a „ženy“, přičemž mladé a ošklivé muže nebo dokonce staré a ošklivé ženy by k propagaci svého politického projektu nikdy nepoužil. Nejde tedy o nic jiného než cynickou vypočítavost. Vývod protestujícího pana Potměšila dovozujícího údajnou domněnku Stanislava Křečka, že „pokud (ženy) někde figurují, tak jen pro ozdobu“ ve skutečnosti „brilantně“ odhalují marketingový tak Radka Johna. Všechny politické strany se snaží vytahovat jako volební trumfy mladé a hezké ženy (nedávno to bylo velmi vyčítáno Jiřímu Paroubkovi v případě herečky Kateřiny Brožové). Pokud by voliči takto nevnímali svět, politici by takové tahy neprováděli- dokonce ani Radek John. Pokud je mladá krásná žena na předním místě kandidátky také chytrá, je to pro každou politickou stranu obrovský bonus. Pokud je hloupá, je použitelná pouze na plakáty, a to jen jestliže je dost ukázněná, aby o své vůli veřejně nevystupovala. Stanislava Křečka nelze podezírat, že by ve svém věku a při své inteligenci nepostřehl, že mladé, krásné a současně inteligentní ženy existují- a jsou stejně vzácné jako analogicky vybavení muži. Problém se stereotypy má ve skutečnosti pan Potměšil, neboť to on předpokládá, že píše-li někdo o krásných ženách, automaticky se domnívá, že jsou hloupé. Potměšil čte a domýšlí to, co nebylo napsáno ani míněno. Je to krásná ukázka paranoidní interpretace. Ostatní čtenáři pochopí, že své tvrzení nevztahuji na všechny Potměšily.
Závěrečná poznámka „Britských listů“ o jejich standardní praxi vylepšování textů formou vynechávání „nevhodných“ pasáží mě pobavila. Není nad svobodnou diskusi!

vyšlo v Britských listech

Žádné komentáře:

Okomentovat