MUDr. Ivan David, CSc. otevírá 1. února 2010 svoji internetovou stránku.

Původní zanikla v roce 2008, když zkrachovala firma , která poskytovala tuto službu.

Proč kandiduji? Co mohu nabídnout?

28. 3. 2013

Za "normálních okolností" by mne ani ve snu nenapadlo kandidovat na funkci předsedy Psychiatrické společnosti ČLS J.E.Purkyně. Podpořil bych profesora či profesorku zasluhujícího úctu pro úspěchy na poli vědy. Taková funkce by zpravidla měla být vyvrcholením akademické kariéry.

Jenže situace je čím dál nenormálnější. Ohroženy jsou samotné základy nikoli psychiatrie jako vědy, ale fungování péče o duševně nemocné. Po mnoha vyspělých západních zemích nyní vážně hrozí i v ČR uplatnění snah na jedné straně ušetřit výdaje na potřebnou adekvátní péči, na druhé straně prosadit bizarní ideologii.

Proto jsem přistoupil na návrh několika kolegů a kolegyň a přijal nominaci. Nabízím zkušenost v lůžkové i ambulantní péči, v psychiatrickém výzkumu i v postgraduálním vzdělávání, v řízení významného ústavu, v zastupitelských i v exekutivních funkcích veřejné správy a dobrou orientaci v systému péče o duševně nemocné v ČR i v zahraničí. Nabízím svoji iniciativu a tvořivou práci. Neuhýbám a nenechám se korumpovat.


Články, glosy, dokumenty a další údaje lze bezplatně uveřejňovat v jiných médiích s uvedením autora. Zkrácení jen se souhlasem autora.Texty, u nichž je uvedeno, kde byly publikovány, je možno uveřejňovat jen se souhlasem média, v němž byly publikovány.


neděle 21. března 2010

Topol není jen falešný a prázdný

Mirek Topolánek již mnohokrát dokázal, že jeho osobnost je nezralá a proto je z definice nezpůsobilý zastávat odpovědnější funkci. Nejde o problém s defektním intelektem, ale se sebeovládáním a sníženou schopností chápat, co je společensky přijatelné, a co nikoli. Široká veřejnost sdílí stereotyp, že ve vysoké funkci každý zblbne, neboť mu sláva a moc „stoupnou do hlavy“ a nutně se začne chovat arogantně. Není tomu tak. Většina lidí deroucích se do vysokých funkcí, svoji osobnostní nezralost dříve nebo později projeví měrou nepřehlédnutelnou.
Jsou identifikováni jako nezpůsobilí a pokud jsou závislí na podpoře soudných lidí, do vysokých funkcí neproniknou. Vysocí funkcionáři jsou v demokratických podmínkách nuceni se chovat mravně, mohou podstupovat riziko nemravného jednání nanejvýše jen při maximální obezřetnosti, aby unikli prozrazení, což je v nejvyšších funkcích téměř nemožné. Z toho důvodu jsou rysy nezralosti u nejvyšších funkcionářů řídkým jevem, vyskytují se jen u těch, jejichž kariéra byla velmi rychlá, a proto nebyly vady včas identifikovány.
Identifikován, ale vynikl
Toto nelze říci o Topolánkovi. Identifikován byl. Václav Klaus prokázal jednu z nejdůležitějších vlastností vysokých funkcionářů, a tou je schopnost orientovat se v osobnostech a motivech lidí a včas rozpoznat inklinace k morálnímu selhání. Václav Klaus však nebyl dostatečně opatrný, a tak byla jeho sms psaná po zvolení Topolánka předsedou ODS vyfotografována novinářem. Stálo v ní: „Falešný a prázdný Topol“. Prázdnota Topolánka se projevuje chabou nabídkou originálních myšlenek a nápaditých řešení. Falešnost jistě neidentifikoval jen Klaus. Topolánek je svojí neseriózností mezi politiky pověstný. Opět jde o vlastnost, kterou veřejnost připisuje politikům bez výjimky a opět se veřejnost mýlí. Dobrá pověst je pro politika kapitálem, bez něhož nemůže fungovat. Dobrou pověstí v této souvislost míním zejména spolehlivost. Politici si podrazy dovolí jen jako východisko z naprosté nouze jedině jako mnohem menší zlo ve srovnání s následky dodržení dohody. Nemohou se spoléhat na to, že o jejich podvodech se nikdo nedozví. Zmíněný Václav Klaus by naopak proslulý tím, že držel slovo a zřejmě tak činí stále. Jeho političtí konkurenti vědí, že se na ujednání s ním mohou spolehnout. S Topolánkem je tomu právě naopak. Například Jiří Paroubek si nikoli příliš veřejně stěžoval, že jakékoli ujednání s Topolánkem má naprosto nulovou hodnotu. Na nedodržení slibu se lze spolehnout. Pokud by si Jiří Paroubek stěžoval veřejně, vypadalo by to směšně.
Konzervativní extrémismus
K osobnostní nezralosti patří nerozpoznání reálného prostoru k jednání, které ústí do projevů nadutosti a arogance a přehnaného sebeprosazování bez ohledu na společenské normy a ohledy. Předseda politické strany, která aspiruje na širokou společenskou podporu si nemůže dovolit výroky a jednání, které jsou ve společnosti nepřijatelné. Může si dovolit naprosto extrémní názory a postoje, ovšem jedině za předpokladu, že zůstanou utajeny. (Klausovy názory na globální oteplování nejsou proti společenským normám.) Politik má „svobodu“ vyjadřování jedině pokud míní reprezentovat extrémistickou stranu, která nepomýšlí na rozhodující vliv v zemi. Z tohoto důvodu bylo nanejvýš hloupé vychvalování bratří Mašínů, které většina veřejnosti identifikuje jako vrahy. USA se za vlastními hranicemi netěší veřejné oblibě, nicméně pro „konzervativní“ ODS jsou velkým vzorem. V západní Evropě 21. století projde politikovi milenka a s odřenýma ušima i nemanželské dítě (pokud se o ně politik přiměřeně stará), v USA je to nepředstavitelné. Ovšem ani v západní Evropě 21. století politikovi neprojde, když svoji do té doby bezvýznamnou milenku prosadí do jedné z nejvyšších ústavních funkcí. Prosazení Talmanové do funkce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Topolánkovi prošlo, ale neupadlo v zapomnění. Nerozpoznal svoji politickou chybu přesvědčen, že si může dovolit cokoli. Politik nikdy nesmí fyzicky napadnout novináře, i když někteří novináři fyzické napadení úmyslně provokují, aby měli senzaci, stali se známými a mohli politika poškodit. Topolánek se neovládl podobně jako v případě, kdy reagoval nacistickým heslem "Es kommt der Tag" na dotaz redaktora deníku Šíp, zda od šéfa společnosti ČEZ Martina Romana dostal hodinky za 300 000 korun. Hulvátství a primitivismus vysokým funkcionářům netolerují ani lidé, jimž samotným jsou tyto vlastnosti zcela vlastní. Na politiky mají vyšší nároky než na sebe. A jistě právem.
Nikoli pravice, zatím jen ukazováček
Topolánek svůj zdvižený ukazováček (který je v naší kultuře výmluvným gestem srovnávajícím druhého s pohlavním údem), později „vtipně“ interpretoval tak, že prý měl znamenat vzkaz pro jeho oblíbeného spojence: „Kalousku, jsi jednička!“. Proto byl Kalousek jediným významným politickým představitelem, který se od Topolánka nedistancoval při jeho nejnovějším projevu xenofobie a hulvátství. To když Mirek Topolánek v rozhovoru s redaktory magazínu pro homosexuály Lui nejprve hovořil o tom, že křesťanská církev vymývá lidem mozky , aby pak svému projevu nasadil korunu: "Gustav Slamečka, když jde do tuhého, tak uhne. Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem." Kalousek totiž není jednička, ale dvojka na čele strany TOP 09, která je zcela správně vnímána jako „ODS II“, podobně jako dříve ODA nebo US, které kdosi vystihl heslem „Nejsme jako my!“ I na komunální úrovni často ODS pomáhá vytvářet strany pro pravicové nebo naivní středové voliče, kteří by ODS nevolili. Jedině TOP 09 a „Věci veřejné“ (ODS III) jsou nadějí pro ODS v blížících se volbách.
Topolánek je „Škrhola“ lokálního formátu, jehož proniknutí do čela politické strany je jasným dokladem, že po odchodu Václava Klause chybí v ODS sebereflexe a strana nedokáže nepřekážet „talentovaným“ funkcionářům ve veřejně projevovaném selhávání. Z toho důvodu nelze očekávat, že by se ho tato strana dokázala zbavit podobně, jako se nedokáže zbavit dalších individuí ve vedoucích funkcích. V sebepoškozování ODS velmi pomáhá ve své naprosté většině pravicový tisk, který má stále pochopení pro podobné chybičky, zvláště když se před volbami stává oporou této vnitřně se hroutící politické strany.

Více...

středa 3. března 2010

Mediální žumpa na straně pravice

Bulvární "Super.cz" přinesl tuto zprávu šířenou portálem "Seznam.cz":
Šťabajzna Brožová si nedala říct. Paroubka podporuje i nadále!
Jakmile Kateřina Brožová (40) prozradila, že zvažuje nabídku kandidovat za stranu ČSSD, snesla se na ni vlna kritiky. Přestože se kandidatury nakonec vzdala, socany podporuje i nadále a během volební kampaně bude lákat ovečky do oranžového stáda. Proboha proč?

„Mou současnou životní prioritou je péče o dceru a její výchova. Zároveň chci pokračovat ve své umělecké činnosti a neumím si představit, že bych zcela skončila s herectvím a zpěvem," omluvila své ukončení kandidatury Brožová.

Herečka, která vydala i CD, jež většinou skončilo u pokladen v supermarketech mezi kondomy a žvýkačkami, se ale rozhodla, že svoje sympatie levici jen tak nezahodí.

Proto na tiskové konferenci ČSSD v Lidovém domě oznámila, že se aktivně zapojí do podpory volební kampaně. „Jsem ráda, že jsem byla přizvána, abych mohla podpořit zahájení volební kampaně. Jsem tu jako zástupce umělců, kteří budou vystupovat při setkávání s lidmi. Věřím, že budu účastna až do posledních dnů kampaně a že vše proběhne příjemně. Moc se na to těším," dodala Brožová.

Kateřinu tak kromě účinkování v muzikálech čeká putování po vlasti a inspirativní besedování nad volebním gulášem. Možná že přidá i nějakou tu písničku... (yas)

Více...

„Chyba“ je před počátkem- paní Kolínská se mýlí

Paní Rút Kolínská ve svém článku „Vyvážené zastoupení 40:60?“ argumentuje zvláštně. Začíná tvrzením: „Matematika do lidských vztahů ve své podstatě nepatří ani nemůže patřit“, ale „rovné příležitostí žen a mužů“ redefinuje jako „vyvážené zastoupení žen a mužů“, které dále redefinuje jako „samozřejmý nárok „poměrného zastoupení“, což dále redefinuje „půl na půl“. Pozoruhodná argumentační ekvilibristika.
Argumentuje: „Když například ministři a náměstkové ministrů jsou povětšinou muži, jak je možné stanovit paritní zastoupení ve vládních orgánech? Kde nastala chyba? Vždyť to je výsledek voleb. Chyba není ve výsledku voleb, chyba je na počátku, na volební kandidátce. Co s tím? Řešení je celkem jednoduché – půl na půl, tedy povinnost zaplnit kandidátku stejným počtem mužů a žen. Mnozí si ovšem představují, že vyhovět takovému požadavku znamená jen dodržet stejný počet kandidátů mužů a kandidátek žen na jedné kandidátce, na pořadí že už nezáleží.“
Nevím, co paní Kolínská myslí pojmem „vládní orgány“, docela by mě to zajímalo, zvláště když se paní Kolínská domnívá, že „generové“ složení členů vlády je „výsledkem voleb“. Jenže vlády nevolíme. Paní Kolínská se domnívá, že převaha mužů ve vládě je chyba. Očekáváme od členů vlády splnění podmínky pohlaví nebo skutečnou kvalifikaci pro výkon funkce? Souvisí nějak estrogeny, gestageny a testosteron s kvalifikací pro výkon funkce člena vlády? Člen vlády má být především odborník. S tím by snad mohla souhlasit i paní Kolínská. Podobně je to s důležitostí pohlavních žlázi a sekundárními pohlavními znaky. Myslím, že nemají důležitý vliv na funkci a nejen funkci „rostlináře“, pokud je přítomna kvalifikace. Výběr odborníků podle pohlaví je perverzní nápad. Podobně perverzní jako vyvážené zastoupení zastupitelských sborů za minulého režimu. V Národním shromáždění musely být naplněny kvóty dělníků a rolníků. I sama KSČ přijímala zájemce podle statistických kritérií, kariérista vysokoškolák musel čekat, až někdo ke vstupu přemluví dostatek dělníků, kteří na sklonku osmdesátých let měli omezenou šanci využít KSČ jako výtah k významné moci.
Nevím, jestli má paní Kolínská nějakou zkušenost s politickými stranami. Asi ne, jinak by musela vědět, jak politické strany fungují od základních organizací až po nejvyšší funkce. Vstup i do nejnižších funkcí předpokládá nějakou aktivitu. V politických stranách je méně žen než mužů. Nejnižší funkce nepřinášejí pro jejich nositele žádné výhody, jen práci. Proto je vykonává ten, kdo je k tomu ochoten a kdo současně získá důvěru ostatních. To je všechno. Už v těchto funkcích je méně žen než mužů. Dosáhnout trochu vyšší stranické funkce (stále ještě bez nějakých výhod) může někdo, kdo je zvolen. Zvolen je ten či ta, která se „osvědčil/a“. Politika je nesmírně časově náročná záležitost bez ohledu na to, zda politik účinně pomáhá nebo škodí. Žen, které v ČR mají aktivní zájem o politiku je relativně málo, ještě méně je těch, které mají zájem o funkce a dosáhnou podpory ve volbách uvnitř strany. Mechanická představa, že je to proto, že muži volí muže a ženy volí ženy, je chybná. Kandidátky ženského pohlaví daleko přísněji hodnotí ženy. Každý, kdo má zkušenosti z členství v politické straně to ví. Možná si až příliš mnohé kladou otázku: „Je snad lepší než já?“. Paní Kolínská se domnívá, že by měl mimo demokratický proces někdo shora rozhodnout o sestavení kandidátky složené podle hormonálního vybavení kandidátů. Možná, že by podle ní měla být demokracie pouze znásilněna. Bylo by určeno, kdo smí být volen a kdo ne bez ohledu na předpoklady, které na rozdíl od hormonálního vybavení pokládá většina obyvatel za důležité.
Jiná je situace ve skandinávských zemích, ve kterých měly ženy volební právo dříve než kdekoli jinde (Finsko 1907). Ženy tam prostě dokážou přesvědčit, že na hormonech nezáleží. Prosadí se kvalifikací a každý to respektuje. Kvalifikované političky v ČR ve své naprosté většině sestavování kandidátek podle hormonální výbavy nepodporují. Uráží je to. Prosadí se kvalifikací a aktivitou. Znám takových desítky. Ty, které mají jako jediné téma stížnosti na diskriminaci, jsou nevěrohodné. Mají-li rozhodovat kvalifikace a aktivita, pak volba podle sex-chromatinu je diskriminací kvalifikovaných bez „potřebné“ sexuální výbavy nebo jakéhokoli jiného s ohledem na funkci neadekvátního kritéria. „Řešení je celkem jednoduché – půl na půl“, tvrdí paní Kolínská. Řešení čeho? Ať navrhne, jak to demokraticky prosadit!
Ano, v některých zemích je v rámci postmoderní ho sociálního inženýrství potřeba mít k výkonu funkce poslance či ministra (nikoli rostlináře) náležité pohlaví. Ne kvůli spravedlnosti, ale kvůli předvolebním sympatiím.…
V roce 1999 jsem se zúčastnil porady evropských ministrů zdravotnictví v Athénách. Projednávaly se četné problémy a mimo jiné i často nekvalifikované rozhodování. Francouzský ministr zdravotnictví známý Dr. Bernard Kouchner vyzval přítomné ministry, aby se přihlásil každý, kdo před tím, než byl jmenován do této funkce, pracoval ve zdravotnictví. Zvedla se slabá polovina rukou. Bernard Kouchner pokračoval konstatováním, že se trvá na zastoupení žen ve vládách a politicky se angažují hlavně učitelky. Když se pak pro ně hledá vhodné uplatnění ve vládě, pokládá se rezort zdravotnictví za nejvhodnější… Na recepci večer jsem se dal do řeči s německou ministryní zdravotnictví a také jsem se jí zeptal, jaké bylo její původní občanské zaměstnání. Učitelka… To je trapas, řekl jsem si, a převedl řeč na pokud možno odlehlé téma. Za chvíli jsem mluvil s rakouskou ministryní zdravotnictví. Zvědavost mi nedala, zeptal jsem se na původní povolání. Učitelka… Dámy to byly chytré, pohlaví správné, odbornou kompetenci jsem za tak krátkou dobu posoudit nemohl. Obě konstatovaly, že v jejich zemi jde o rezort tradičně nejvíc kritizovaný, nejvíce horké křeslo. Také se pokoušely o změny, také se dlouho neohřály.

Publikováno na "Deník Referendum".


Více...