Ivan David
Podle zprávy ČTK "pražská příspěvková organizace
Centrum sociálních služeb nebude od příštího roku provozovat linku důvěry a
centra krizové pomoci RIAPS, (regionální institut ambulantních psychosociálních služeb)a
Triangl." Řekl to v rozhovoru pro ČTK náměstek primátora Ivan Kabický
(ODS). Organizace by se prý mohly osamostatnit, aby nezůstávaly finančně
závislé pouze na městě a mohly dostávat finance také ze státního rozpočtu...
Linku důvěry v Praze založil legendární MUDr.
Miroslav Plzák, CSc. v roce 1968 jako součást mentálně hygienických služeb
města jeho občanům. V době seškrtávání rozpočtů asi MPSV nebude hořet touhou
finančně podporovat komunitní služby hlavního města.
Další
růst počtu duševně nemocných bezdomovců
Podle "Koncepce řešení problematiky
bezdomovectví v Praze" má být v
příštím roce v Praze 6600 bezdomovců a v roce 2020 už 13 000. Ve všech velkých
sevoroamerických a západoevropských městech tvoří nemocní s těžkou duševní poruchou (SMI -
severe mental illness), kam se počítá schozofrenie, manie a "psychotická
deprese" mezi bezdomovci 20 - 35%. Ve východní Evropě je nikdo nepočítá,
ale není důvod se domnívat, že by to bylo jinak. V Praze je tedy už dnes mezi
bezdomovci nejméně 1000 psychotických. Nemluví se o nich, jen pan S., který
našel v kontejneru novorozence "Vendelína Čtvrtka" se na chvíli stal
mediální hvězdou. Ve stejné době je v PL Bohnice asi 350 psychotiků (nejméně
polovina jsou fakticky bezdomovci), v ostatních ústavech v Praze dalších asi 50
a zhruba 400 pobývá v pražských "ústavech sociální péče se zvláštním
režimem (Krásná Lípa, Terezín, Svojšice). Už dnes jich je více na ulici než v
ústavech. Asi 8000 je jich zatím doma, ale mnozí jsou velmi ohroženi
bezdomovectvím, protože náklady na bydlení jsou v Praze větší než jejich
invalidní důchody. Ale právě v této době se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo
k "reformě" v oblasti osob s duševní poruchou (mental health). Má jít
o reformu, nikoli snad koncepci. Jedním z hlavních zásad má být rušení celých
oddělení lůžkové psychiatrické péče v léčebnách. Má být nahrazena komunitní
péčí. Tedy tou péčí, která je městem naopak omezována. Jako jinde na světě
jaksi chybí jasnější představa, kdo by to měl platit a v jakém rozsahu. Ten pro
jistotu není definován, aby se služby kdykoliv daly seškrtat.
Proč
asi "reforma"?
Skutečným důvodem je to, že se veřejné správě
(státní správě a samosprávě) nechce do financování nutných rekonstrukcí desetiletí
zanedbaných psychiatrických ústavů, takže hledá dobře znějící důvod pro jejich
"reprofilizaci" na luxusní bydlení - tedy prodej developerům. Řekne
se, že nemocným v ústavech není dobře, tak musí pryč... Protože komunitní
služby nemají a zřejmě ani mít nebudou vyhovující strukturu a kapacitu, nemocní
skončí na ulici. Krásný příklad je Budapešť, kde tisícilůžkový výzkumný
psychiatrický ústav prodala Gyurcsányho socialistická vláda k 31. 12. 2008
developerům. 120 pacientů bylo umístěno v jiných ústavech a počet psychotických
bezdomovců v Budapešti dále stoupl. Také pražská "vláda" by se
Psychiatrické léčebny v Bohnicích ráda ujala. Ne snad, že by jí chtěla
zrekonstruovat pro pacienty. Dokonce studentce architektury už byla zadána
diplomová práce na téma "přestavba psychiatrické léčebny v Bohnicích na
bydlení". Existují však v Západní
Evropě lokální "pozitivní deviace" dobře uspořádané péče o duševně
nemocné, ale ty jsou příslovečnými výjimkami potvrzujícími pravidlo. Stačí
nahlédnout za hranice a do odborné literatury...
Právě proto Senát Parlamentu ČR pořádá 11. 3.
2013 od 10.00 tiskovou konferenci a od 10.30 seminář "Reforma
psychiatrické péče z pohledu odborníků".
Totiž u zrodu reforem odborníci s reálnou zkušeností s péčí o duševně nemocné
chybějí, nebo hrají podružnou roli. Větší zkušenost lze očekávat od ředitelů
psychiatrických ústavů, které mají právní subjektivitu, takže i zkušenosti s
hospodařením organizací a cenami péče,
než od přednostů klinik nebo zástupců občanských sdružení, mnohdy stoupenců radikálních
řešení nebrzděných pocitem odpovědnosti za celkové řešení. Iniciátoři reforem všude na světě zvou do
svých týmů právě takové jednotlivce, od nichž lze očekával loajalitu spíše než
kritickou oponenturu.
Proč by právě oblast duševního zdraví měla být výjimkou?
Žádné komentáře:
Okomentovat